Flugplatz Meiringen

7. 10. 2013

Protože jsme za rok už stačili zapomenout na to, jakej to byl loni voser ve frontě na autobus při zpáteční cestě od lanovky na parkoviště,

www.dawe-photo.cz/clanky/nekolika-slovy/fliegerschiessen-axalp-2012---ebenfluh-range.html

výpravu na AxAlp jsme si zopakovali. Tentokrát byl odjezd stanoven na nedělní večer, abychom byli v Meiringenu na pondělní ranní létání. Dostávám hned na uvítanou důtku za článek z MAKSu. Zjednal jsem ale okamžitou nápravu... Oříšek zase je poskládání bagáže do auta, ale protože už s tím máme zkušenosti, tak se to povede. Nasedat, z Prahy je to téměř 800 km a navigace ukazuje čistý čas jízdy kolem 7 hod. K tomu je třeba připočíst nějaké odpočinkové zastávky - pokud nebude cestou nějaký zásek, tak to stíháme. Vzhůru směr Rozvadov. Voláme členovi osádky druhého vozu. Vyjíždíme, co Vy? Pan Valda hajal. Ještě prý ne, tak za hoďku... (Tak nějak delší hodina...) Nám cesta utíká, Dedé vypráví, tím pádem je o zábavu postaráno - ani nepotřebujeme rádio. Ještě na netu zjistit předpověď pro AxAlp na ty 4 dny. Na azuro, které bylo psáno minulý týden, už to nevypadá - teď už je to partly cloudy a na čtvrtek předpovídají mokrý sníh a teploty blízko k nule. Takže do hor bude lepší jít už ve středu. Ale předpověď se může ještě měnit... Vjíždíme do říše a míříme na Regensburg. Dále je v itineráři Mnichov. Dálnice v Německu je o něčem jiném než u nás a tak to Doktor může "rozkulit" až na 115km/h s krásnou spotřebou 4 litrů na 100 km. Usínám a proberu se až při další zastávce. Navigace nás vede východně od Bodamského jezera do Rakouska. Na těch zhruba 20 km musíme přikoupit rakouskou dálniční známku a jede se dál. Pak už jsme ve Švajcu. Ještě pro jistotu mrkneme, jaká je tu povolená rychlost na dálnici - 120 km/h. Stejně ale na spoustě míst omezena na nižší. Curych, Luzern, Meiringen.

Jsme tu, bude půl sedmé, takže máme čas si dát chrupku. Počasí je lepší než loni, ale asi jen v tom, že neprší. Žádná hitparáda to není. Zjišťujeme, že kolem dráhy je vybudován nízký plot. Fotit se přes něj dá, ale tam, kde se nedá dostat přímo k němu, tak pak při focení překáží.

Přejíždíme dráhu na opačnou stranu protože chceme jít fotit na terasu u věže. Jojo, nespletl jsem se - na tomto vojenském letišti, stejně jako na dalších ve Švýcarsku se jezdí a chodí přímo přes dráhu. Teprve ve chvíli, kdy se na dráze něco chystá spustí závoru a auta i chodci musí chvíli počkat. Parkujeme na parkovišti penzionu - je brzy ráno, místo tu je a nikdo nás dnes nevyhání. Jdeme na terasu, obhlídneme letáky a propagační materiály, ty které by se mohly hodit si vezmeme a vyjíždíme výtahem na terasu, kde to ale celkem dost fouká a zima zalézá za nehty. Čepice se hodí a natahuju i rukavice. Jen tu jaksi není co fotit. Po 9 hod. přilétá jeden vrtulník (Eurocopter EC635)

a zase odlétá a je zase klid. Mrzneme tu takhle až do 10 hodin, kdy slyšíme, jak před kavernami nahazují první dva Hornety.

Po nich podle očekávání druhou dvojici. To je zvuk - paráda! Dedé vyráží poklusem k závorám, ostatní jsme na to moc líní a tak čekáme na průjezd a následný start na terase. Do pohybu se dává i "kadibouda".

Nafotíme odsud starty - holandský nebo belgický (teď už nevím) spotter má eminentní zájem o nášivku "Bad boys Kabul", kterou si chvíli předtím fotil...

Neuspěje, i když se vytrvale snaží a stejné je to i později v průběhu dne. My teď máme hodinu na to, abychom se přesunuli někam blíž k prahu dráhy 10, než se vrátí Hornety z tréninku. Je to na tomto místě ale k dráze daleko a na fotkách překáží spousta letištní výbavy.

Pak přilétá Pilatus v patroláckých barvách.

Počkáme, jestli se nebude ještě něco dít - do 12 hod. je ještě čas. Přeci jen - pojíždí k nám jeden Tiger, který pak odlétá.

Do půl druhé pauza. Jdeme před kaverny, zkusit vyfotit vytahování a nahazování strojů. Zkoušíme, jestli skrz plot u vysoké brány půjde fotit. Asi by to šlo, uvidíme. Teď ještě jestli nás odsud nevyženou. Nikdo si nás ale moc nevšímá. Až pak přijdou 2 mlaďasové místní armády - prý nemáme fotit za páskou, kterou tam nainstalovali. Oukej, to není problém. Doktor si vylezl na klády, prý krásně vidí přímo na vrata kaveren. Jen ty větve trochu překáží...

Ve čtvrt na 2 se dočkáme první dvojice Hornetů. "Lavly" - takhle zblízka ten zvuk při nahazování motorů.

Chceme počkat na druhou dvojici, ale 2 naši "známí" v uniformách nás přijdou požádat o opuštění prostoru - příkaz z věže zní: zákaz focení. Tak jo, pochodujeme na další místo, kudy musí stroje projet cestou do kaveren. Vše funguje podle našich zkušeností a podle očekávaných itinerářů.

Co dál? Zajedeme se asi ubytovat do kempu. A volá pan Valda, kde jsme, že už dorazili... Sejdeme se na parkovišti a půjdeme ještě cvaknout další rotaci.

Cestou se ještě jednou zastavujeme kvůli příletům, jedné krávě se ale moc nelíbíme, naštěstí je v ohradě (teda ne že bych věřil tomu, že jí ten drátek zadrží - snad do něj pouští dostatek šťávy). Zjišťujeme, že z protější strany, kde je nějaký statek by se dalo dobře fotit večer - letadla tam najíždí na dráhu a zatímco tady jsme od dráhy odděleni pojížděčkou,

tam nic takového není.

Teď jen najít náš bungalov, v rychlosti tam naházet věci, lehká svačina a jedeme na večerní lítání. Jsme tak 20 metrů od dráhy - to by mohlo být, jak říká VP porno, jestli se bude odsud startovat a flígři za to pořádně vezmou. Je čas na doutník a Doktor se sbližuje s nějakou místní kočičkou. Byla přítulná a on jí byl taky nejspíš sympatickej.

Pokud klikneš na tento odkaz a chvilku vydržíš, uvidíš víc. tinyurl.com/m9u24yw

Ale už nám sem jede dvojice Hornetů a najíždí na dráhu.

Dočkali jsme se - vypustit páru,

forsáž a už to s námi vibruje. Horký vzduch je cítit ještě když mašiny několik stovek metrů od nás šplhají vzhůru.

Tak tohle jako joo!!! Všichni máme huby od ucha k uchu, Doktor se teda trochu kaboní, protože si poodešel kousek dál vytvořit nějakou spešl fotku, což se nepovedlo.

I když čekáme skoro do půl 9, tak nic dalšího už k vidění není. Další spotteři nám oznamují, že podle informace od zdroje, se dnes už lítat nebude.

Doktor se nás snaží přesvědčit, abychom ráno jeli a šli fotit nahoru tréninky. Krásně kulhá, operované koleno odmítá poslušnost a chtěl by se drápat do kopců... "Seznamovací" večírek se ale jaksi nekoná - Valdo, kam jdeš?

Tak dobrá, ukončíme to taky. Vzhledem k tomu, že jsem nejel úplně zdravotně fit, tak jsem si říkal, že možná bude terčem nevraživosti kvůli nočnímu dřevorubeckému tahání za pilu. Na mě Doktor nemůže aplikovat svou léčebnou metodu v podobě tekutých švestek a tentokrát i moravských meruněk, ale preventivně je zbytku výpravy medicína ordinována. Moje obava se rozplynula hned pár minut po ulehnutí - Dedé jede a podobný dvojhlas slyším zpoza zdi.

Divoké sny

Pouštím si hudbu a usínám. Třetí pokoj ožívá až k ránu.

Úterní dopoledne strávíme u letiště Meiringen. Fotíme z opačné strany než včera - od závory proti věži a když to vyjde, tak i proti vodopádu v pozadí

A odpoledne pojedeme do Payerne, které už jsme částečně prozkoumali loni.

www.dawe-photo.cz/clanky/nekolika-slovy/base-aerienne-de-payerne---zakladna-swiss-air-force.html

Tentokrát zkoušíme další místa. Z haldy fotíme mj. dvojici švédských Gripenů - tak kluci z auta viděli dobře, že u hangárů stojí tři stroje, Gripenům podobné.

Pak přejedeme na přílety na dráhu 28

poté do muzea mrknout po nějakých modýlkách (francouzština je fakt peklo, tenhle jazyk z voleje bez průpravy nedáme - i když Dedé umí několik vět - je to otázka, kolika z nich by rodilý mluvčí rozuměl). Přejdeme od muzea k pojížděčce, kde máme příležitost si zblízka prohlédnout 2 pojíždějící Hornety a pak starty. Doktor na vlastní kůži absolvuje "Leadership" a přejíždíme dál. Ještě zbývá čas mrknout na vystavenou Mirage, udělat několik záběrů do památníčků