Odpadlík - "stavitel" pan Valda zrušil svojí účast na této akci a tak na poslední chvíli honíme dovýměnu více CHF na úhradu ubytka, kterou nelze provést bezhotovostně. Nakonec toto ale klapne a tak můžeme vyjet.

Trasa byla zvolena směrem Norimberk - Karlsruhe - Basilej - Payerne, ale na zastávce v říši nakonec ještě probírám s klukama základnu Emmen - domova Patroláků - láká mě to se tam jet podívat. Nemuselo by to být vůbec marné. K dráze podle vyprávění hodně blízko, letiště uprostřed městečka, v pozadí fotek alpské vrcholy, to by mohlo být fajn a to i přes předpovídaný déšť, který tam má dopoledne být. Protože máme hodně dobrý čas, máme možnost hodit na odpočívadle v autě chrupku.

Po příjezdu k základně obhlídneme situaci - v pootevřených hangárech vidíme tři F-18 a z toho jedna má červené konce křídel a směrovek. Technici kolem ní by mohli značit to, že půjde do vzduchu. Dopoledne se jí ale nedočkáme. 

Pepa nás ještě úpěnlivě prosí, že by si nás chtěl vyfotit se Sharkem do památníčku s Hunterem a tak nakonec po různých připomínkách a průpovídkách svolíme.

Za zmínku stojí jen odlety dvou hornetů, kteří jedou na start přímo po pojížděčce, u které čekáme. Přistání na dráhu, na jejímž konci jsme, ale provede jen jeden z nich, druhý jde z opačné. Nemá cenu čekat na odpolední skok a pojedeme se podívat na to, jak to probíhá v Payerne. Déšť v Emmenu nebyl dopoledne ale nakonec nikterak zásadní, jsme vycvičeni "dešťovým mužíkem" na jinačí podmínky.  

Ještě je čas na fotku před zvednutými rollstopy.

V poledne to balíme, do Payerne je to 160 km, což v místních podmínkách na dálnici znamená skoro 2 hodiny cesty. Parkovišť v okolí letiště na polích je spousta a je jak jsme čekali bezproblémové, vše je perfektně zorganizováno, jen vstup do areálu letiště je za 33 CHF, což za tréninky, na kterých nebude už nic moc k vidění odmítáme zaplatit a tak sledujeme produkci zvenku zpoza plotu. Aspoň zjistíme, kde probíhají letové ukázky a kam se v sobotu a v neděli vydat. Rozhodně to ale bude chtít vstát brzy a být zde hned na otevření v 7.00. To ale předbíhám... Zatím je pátek odpoledne a než se vydáme do hor na protější stranu neuchatelského jezera, tak zjišťujeme, že spotterský kopec u dráhy, kde jsme byli fotit při loňské i předloňské návštěvě je uvnitř areálu, navíc pouze pro ty, co mají zaplacen vstup sem, ale místa nejsou nikterak exkluzivní. Přímo před sebou na pojížděčce mají Patrouille de France a letové ukázky probíhají především na protější straně nad rodinnými domky a kolem věže... Mít zaplaceno sem, tak bych měl pocit, jak poznamenal Shark, "že se mnou bylo řádně vyjebáno". Nás se to ale netýká. Pomalu je čas vyrazit a jet se ubytovat v Chambre d´hotes Petit Marte

www.booking.com/hotel/ch/chambre-d-ha-tes-petit-martel.html

- rodinném statku v nadmořské výšce přes 1000 metrů.

Vyjížďka po dálnici kolem jezera je fajn, ale možná mají Švýcaři zbytečně luxusní dálnice na to, že se na většině úseků smí jet 80 km/hod. Ale aspoň máme pěknou spotřebu.  Po sjetí z dálnice začínáme šplhat do hor. Převýšení 700 metrů je takový malý Axalp. 

Přesně jak očekáváme, místní statkář nevládne příliš angličtinou a my zase neumíme žabožroutsky - informujeme ho o tom, že jsme pouze 3 místo 4, což je mu jedno, zajímá ho jeho příděl franků za ubytování, kterých se s rozzářenýma očima dočkal a nabízí nám snídaně. Nene, na to nebude čas - máme v plánu vstávat v 5 hodin, protože k letišti je to hodina a kdoví, jak daleko od vstupu budeme parkovat. Teď ale musíme vniknout dovnitř - vchod je skrz seník a kus od dveří je prknem zakrytá šachta vedoucí někam o patro níž - pravděpodobně do stájí a tudy tam hází balíky. My se Sharkem můžeme být v klidu - my nepropadnem, Doktor musí být ostražitý a koukat kam šlape.  Věci z báglů nemá cenu vybalovat, není kam je uložit, protože bydlíme pravděpodobně domácím v jejich izbách, sprchujeme se v koupelně, kde je vidět několikero kartáčků, ručníků a další výbavy, která rozhodně není naše. Ale to nám na osprchování a přespání 2 noci neva. Být tam déle, postel bych asi vyměnil za podlahu, protože asi spím na pružné drátěnce a po ulehnutí asi i nízko nad zemí... Dáme večeři, zjistíme, co se tu dá provést s nabíjením a zásuvkami a nakonec se povede i uvařit kafe. Program na zítřek ještě vyvěšený není, ale ráno na to ještě mrknu. To ale nic nemění na tom, že chceme v 5:30 odjet a být uvnitř včas, abychom si vybrali v klidu místa podle potřeby a toho, co jsme viděli při tréninku.

Usnu sotva lehnu a párkrát mě v noci budí vrzající postel. Zvoní budík, je 5:00, vedle už vstávají taky. Hygiena, dobalení fotobáglu, sváča, pití a jedeme. Cesta uteče a parkování taky není problém. Tak let´s go boys, máme to tak akorát na otevření. Doktor se snaží seč mu síly stačí přivázat si náhradní boty na batoh. Dostane zjebáno a tak to vzdává.  Na to, jak má na zádech velký batoh má ještě zbytečně moc věcí v rukou... Ale je tak zvyklý a starého psa nové kousky nenaučíš. Leda že by tu byl Dedé a převedl po roce Doktorovi Leadership.  Ten mu od nás ale nehrozí a tak cváláme k bráně. Ani jsem nemusel nikomu ukázat vstupenku, natož pak nějakou ID kartu. Docela pohodička (druhý den to už je ale důslednější). Zabíráme místa nedaleko od výjezdu z pojížděčky, kde je i poměrně velká mezera mezi statikou a půjde to fotit jak pohyb na "naší" twy, tak starty i přistání na dráze a to případně z obou směrů. Zároveň tak i přesuny po twy na druhé straně. Navíc budeme mít na pozadí fotek krajinu, domky, takže fajné místo. Nejmenovaný prostatik už hodinu nebyl s pískem a tak vyrazí.  Budeme se muset střídat při odchodu a držet fleky ve dvou lidech. Shark omrkne statiku na straně u dálnice od Bernu a přijde chvíli před začátkem. Doktor vyrazí fotit Regu v polední pauze a přijde zpátky zničenej a bez fotek.  Bude se tam muset vydat v neděli ráno po otevření. Lidí prej mraky (četl jsem pak, že bylo 80 tisíc lidí) a prodírat se davem mu vzhledem k dobráckému vzhledu a povaze příliš nešlo. To se nakonec ukazuje i v průběhu obou dnů při focení, kdy je okupován spoustou "fotografů", kteří přibíhají k jeho místu s kompaktíky, telefony, tablety a fotí na všechny strany. To já se Sharkem vzhledem ke svým ksichtům a výrazům tento problém nemáme.  

Co nás tu ale překvapuje je, že za pásku celkem v klidu lezou v průběhu celého víkendu děti různého věku a celkem nic se neděje a to i přesto, že kousek od nás stojí na kraji pojížděčky vojenský dozor. Zasahuje teprve ve chvíli, kdy nějaká místní cikánská rodinka chystá rozložit svůj tábor dobré dva metry za páskou. Shark si parchanta vedle musí cepovat sám, protože jeho tatík na to jaksi nestačí. V polední pauze to vypadá, že jsou cirkusácká rodina. Všichni spíš odpočívají či se občerstvují, tito dva dělají veletoče (teda dělá je spíš otec s dítětem, možná ve snaze ho unavit) a řvou na celé kolo. Nemá to žádný zásadní dopad na smradovu odpolední "produkci". Sice občas nešťastnou náhodou narazí na clonu objektivu, drží si rameno či hlavu, ale po chvíli to pokračuje. Trochu ho zlidní tablet, který mu dobrotivý fotřík ve snaze ho zabavit a moci v klidu chvíli fotit. Vřískají nám tu Looney Tunes a Auta, ale o něco méně hlasitě, než on sám. Snad to přežijeme.

Co se týká letových ukázek, tak nejvíc nás bude zajímat dvojice polských SU-22

Swiss Hornet Display

polský MIG-29 byla asi nejlepší letová ukázka

belgická F-16

Tribute (průlety všech možných i historických kousků, které tu lítaly) ke 100 rokům místního letectva

mě i Patrouille Suisse se SWISS Airbusem A-330, samozřejmě Connie

a uvidíme, co na závěr Jet Man.

Po něm nás ale čekalo ještě překvapení v podobě letadla poháněného solárními panely - Solar impulse. Letadlo, které má rozpětí jako např. Airbus A-340, čtyři motory. Po dlouhých přípravách se velice rychle vznesl a po obrátce udělal průlet nad letištěm. když jsme pak sjížděli z dálnice na opačné straně jezera, viděli jsme ho před přistáním zpět v Payerne.  V sobotu mu počasí přálo, svítilo sluníčko, chvílemi bylo i dost teplo.

V neděli to s počasím už bylo pro nás tradiční. Fotky lepší nebudou a tak ukázky spíš jen sledujeme než fotíme a bavíme se reakcemi okolostojících, rodinkou "dubů", kteří jsou u vytržení z některých čísel. Holt nenavštěvují letecké dny, když je doma pořádají jednou za 10 let... Pro nás je tak zajímací asi jen dvojice Ramex Delta s Miragemi 2000N

start švýcarské Mirage III BS

a nepříliš často k vidění finští Midnight Hawks.

Já je vidím prvně, ale nepředvádí nic překvapivého nebo nového. Po jejich ukázce balíme fidlátka a vyrážíme k domovu. Přeci jen nejsme v Neuburgu a do Prahy je to odsud přes 8 hodin. Při odjezdu z parkingu nás military polizia směruje na opačnou stranu než chceme, což v Doktorovi vyvolá paniku a snaží se Sharka přimět k výmyku i s autem, ale vzhledem k autům, stojícím kolem silnice to bude jednodušší objet. MUDr. se ale asi bojí, že skončíme v jezeře a tak zkouší Sharkovu trpělivost dál. Končí to tak, že mírumilovný, vždy dobře naladěný Tiger Shark vycákne.  Cestou tradiční zácpa u Bernu a opakující se průtrž, kterou už jsme cestou ze Švajcu zažili loni.

Přijíždíme ale v pořádku a to je hlavní. Kluci díky a příští týden hurá do Belgie.