Už od soboty před odjezdem měl Doktor cestovní horečku, posílal nám emaily s mapkami předpovědí, jak se budou ve čtvrtek a v pátek potkávat fronty nad severním Holandskem fronty, Petr dostal harmonogram cesty, zastávek a tankování, takže připraveni jsme byli důkladně. 

Čas plánovaného odjezdu jsem samozřejmě nedodržel, takže jsem volal oběma posádkám, že se zpozdím. Na benzínku na Depu Hostivař přicházím ve 21:45, takže jen 105 minutová sekera.  Uvidím, jaký bude následovat trest.  V Čakovicích u McD se máme potkat s druhým autem, takže do kufru Supa hodím na připravené místo fotocajky a nasedám. Za jízdy mi kluci líčí, jak Doktor u Petra v garáži rozbil termosku, ale že prý si jí vezme s sebou a bude jí na stojato držet, aby netekla... Myslím, že polít Sharkovo nové auto by mu za ten výprask nestálo. Doktor volá domů, že si zapomněl připravená vykrájená jablíčka, tak ať je děvčátka najdou a zkonzumují, aby se nezkazila - byla by škoda je vyhodit.  

U Mekáče v Čakovicích už vidíme za výlohou známé tváře - takže jsme komplet. Jdeme se pozdravit, Doktro hlídá auto - zevnitř... ještě nezbytná kouřová - déšť nevadí a můžeme valit. Liják houstne a ve vyjetých kolejích po kamionech stojí voda - teda nic moc. Další zastávka tradičně na benzince před hranicemi a pak už vzhůru do říše. Kontroly na hranicích = 0. Takže frčíme. Palubní zábava (Strýc Pepin) má stále dost témat.  V Reichu si za volant Supa sedá Doktor, následuje nezbytné štelování sedačky, protože tělesné proporce Doktora a Sharka jsou neporovnatelné. Malá přednáška a můžeme jet. Musím říct, že takhle zblízka je ten Dedého reproduktor podstatně hlasitější, než z přední řady. To zas bude keců, až si tohle přečte... Mou obranou je spánek. Panika za volantem nastává ve chvíli, kdy se Doktor dotkne displeje navigace a protože celé auto spí, tak musí Sharka vzbudit, protože na displeji se mu objevilo vyvolané okno a nikoliv trasa jízdy. Nad ránem Doktor bezchybně nalézá naplánovanou benzinku za Brémami. bravo Doktore, tleskáme ručičkami!  (Drobný postřeh, kterým trochu předběhnu - pilot kamikadze znal taky jen jednu cestu ). Ale to doladíme, že jo?

Holandsko je zemí permanentního budování nových silnic, okruhů, obchvatů, nadjezdů, podjezdů. To už jsme kdysi poznali při pravidelných cestách do Amstru. Teď nám to připomíná navigace Škodovky, která nově vybudovaný okruh u Leeuwardenu ne a ne najít, takže zkouším zapnou google maps. Rozbitý displej, na některých místech nereagující mi to komplikuje, takže Valda už trasu má najitou a ví kudy dál. Držíme se v závěsu a v pohodě i ve stálé mlze přijíždíme na parkoviště, které bylo letos připraveno na jednom z polí nedaleko spotterského kopečku. Ideální lokalita. 

Zatímco se všichni převlíkáme do teplejšího oblečení, Dedé nás oblažuje svým povídáním, takže nakonec zjišťuju, že na něj čekat nebudu a odcházím za ostatními. Vedle naší skupinky je na kopci nějaký povědomý ksicht - mám takový dojem, že patří k Britě. Tu tady ale nikde nevidím. (Objeví se asi o půl hodiny později...). Věnujeme se konzumaci zásob, kecání, řešíme naše budoucí letošní tripy, ale nic kloudného stejně z nikoho nevypadne.  Ranní odlety v mlze jsou nefotitelné, ale i tak závěrky jedou jako o závod. Mlha se ale pomalu rozpadá, takže jsme jednohlasně pro to, přesunout se na přílety do Jelsumu. Z mapky asi nikdo z nás úplně nepochopil, co že to mají v plánu, ale uvidíme, až tam dojedem. Parkujeme u nějaké čínské restaurace a pak jdeme po cyklostezce k ose dráhy. To co tu organizátoři vymysleli je luxus - přechod přes kanál

https://scontent.xx.fbcdn.net/hphotos-xpa1/v/t1.0-9/13015537_661043347366724_4324681573388333445_n.jpg?oh=cfc9c8868df50ad5bc630bbd27278c21&oe=57B7950B

Tomu se říká friendly přístup ke spotterům.  Pole, na které je přístup je na třech stranách oddělené kanálem, na čtvrté straně je plot letiště, takže vymezení místa je jednoznačné. Každý si může jít tam, kam uzná za vhodné.

Plácneme báglama na zem, otvíráme plzničky a čekáme na přílety. Bernoš získává prvního kámoše na výletě, takže chlapce necháme jejich povídání 

Počasí je fajn, ještě aby to vydrželo do odpoledních odletů. Vracíme se zpátky na ranní stanoviště a zaujímáme své pozice. Čas oběda. K tomu kolují nějaké vtipy - namátkou třeba ten o traktoru anebo o autobuse židů v Osvětimi...  Jsme jako obvykle hluční. 

Odpolední odlety probíhají za slunečna, jen to spoustu flígrů zbytečně moc rve nahoru, takže jsou na naší úrovni moc daleko... Na přílety zůstáváme tady, už nic lepšího dnes nevyfotíme, tak proč neudělat fotku z jiného úhlu - takže něco jde cvaknout při pojíždění na dráze či pojížděčkách.

Více fotek: https://www.flickr.com/photos/119037308@N08/albums/72157667157008162