Mach Loop - výcvikový prostor LFA7 ohraničený na severu městečkem Dolgellau a na jihu Machynlleth (zkráceně Mach) na jihu, určený pro létání v nízkých výškách. Kruhová oblast plná neobydlených údolí, o které jsme tak dlouho mluvili a teď jsme si splnili část svých spotterských snů.  Po dlouhém plánování se nám na druhý pokus podařilo vyjet. První termín zhatila předpověď počasí, ale tentokrát už to vypadalo na většině meteoserverů lépe a tak nebyl žádný podstatný důvod nejet. Děkujeme Sharkovi, že nám zajistil vůz a samozřejmě i Majklovi za tradičně dokonalý transport (teleport).

Vyjíždíme na minutu přesně v naplánovaný čas a trasa je Ďáblice a po D8 na sever, směr Drážďany, Lipsko, Kassel, Dortmund, přes holandské Venlo, Eindhoven, belgické Antverpy do přístavu ve francouzském Calais a pak trajekt do Doveru a pod Londýnem, dál pak kolem Birminghamu do Walesu.

Zábava začíná - otevřít první plzničky a zjistit, jak má vypadat počasí na nejbližší dva dny. A i když je neděle, někteří z nás nemohou nepracovat alespoň po telefonu. Bernoš nás nenápadně učí programovat a to poměrně dlouhou dobu. Na benzince u hranic do říše už začíná být nasranej a křičí do telefonu hesla typu " vymaž Apače" nebo "říkám ti to asi podesátý - napiš dé mínus ef rovná se há".  Nás baví, lidi kolem jen nechápavě chodí obloukem kolem nás. Stopařka do Berlína by se nám do auta vešla, ale směr její jízdy by pro nás byla 7 hodinová zajížďka. Tak naskáčeme do citrouše a posloucháme další rozhovor vytočeného Bernoše, kterému se pak s jiným kolegou povede vyřešit problém, tak můžeme probrat boje nepřátelských apačů s Michalovým kmenem Komančů. 

Cesta utíká, nejsme už nejmladší, takže zastávky jsou nutné a to ne kvůli řidičovi Majklovi, který asi odpočívat nepotřebuje, ale jsou mezi námi tací, kteří potřebují kouřit a nebo nemají zrovna na močáku ani vrásku... 

V Belgii si kromě dotankování paliva dáme i menší sváču a pokračujeme dál do Calais, kde to už díky policejním zátarasům mezi dálnicí a utečeneckým táborem není takové, jak to líčí naše média a jak je prezentováno v některých starších videech na youtube apod. Plocha, kterou uprchlíci zabírají je obrovská, ale k silnici s projíždějícími auty se v tuto chvíli díky spoustě policistů a nedostanou. Tak můžeme předložit ID a nadiktovat číslo, které má Valda přiděleno k rezervaci trajektu, vše bez komplikací a tak dostáváme přidělenu "line", do které se zařadíme a čekáme na určený čas odjezdu trajektu. Času do vyplutí máme dost a tak se můžeme převlíknout (já si místo kraťasů a sandálů beru příhodnější obutí a oblečení do této teploty), dojít vyvenčit, zakouřit, napít, nasvačit a tak podobně. 

Po nalodění jdeme na horní palubu a čekáme na odpich. Uděláme nějaké fotky a jdeme si najít o patro níž místo k sezení. Hodina a půl po moři nějak neutíká - asi tím, jak nepilotuje Majkl... 

Za kanálem jsme dřív, než jsme počítali a tak vzhůru na opačnou stranu silnice a projetí pár kruháčů a míjení světel na opačné straně auta, než bývá zvykem, usínám. Probouzím se až za Londýnem, kde u nějakého otevřeného nákupního centra (jj, uprostřed noci tu byl otevřeno občerstvení a shopík s phone cajky) dělá Majkl pauzu na občerstvení. Vzhledem k časovému náskoku si dáme v autě chrupku - asi tak dvě hodiny. Majkl se probouzí jako znovuzrozený (což se nedá říct o Valdovi, který tradičně sténá a nadává na blbé sedačky v autě, což při našich cestách už je jakýsi kolorit ) a vrhá se zpátky do odkrajování kilometrů. 

Wales poznáváme vcelku jednoduše - díky krajině a nápisům na silnici AFAR SLOW. Po zastavení a vystoupení z auta nás vítá "bééééééééééééé" ze všech možných stran.  Jak poznamenávají kluci, kteří tu (na Mach Loopu) už před pár lety proseděli několik desítek hodin v dešti na židličkách, zabalení v pončech - snad to nebude jako minule, kdy bečení bylo to jediné, co bylo slyšet - tentokrát by to chtělo nějaké mašiny ve vzduchu. Pozor při přecházení silnice, auta jezdí na divné straně, takže rozhlížet se nejdřív na opačnou stranu!  Víme přesně, kam chceme jet - dnes začneme na Cad Westu. Na cestě nás ale brzdí protijedoucí dům na přívěsu - doprovodný vůz nás zastavuje a "vyhání nás na kraj silnice. O pár minut později dojíždíme druhý takový, jedoucí opačným směrem. Jiný kraj, jiný mrav. 

Když zaparkujeme, tak se začínáme batolit kolem auta a tahat různě bagáž - zpátky do auta se určitě nikomu v průběhu dne chtít nebude. Teda dolů k autu by to asi nebyl problém - spíš zpátky nahoru.   Chvíli po zastavení nad námi něco prolítlo - rachot jako bejk - prej 2 hawky. Bezva, takže se lítá.  První část cesty vede skoro po vrstevnici, ale pak to přijde - musíme podél plotu přímo nahoru. Ti co už tam sedí se musí bavit, když nás vidí, jak se hrabeme... Jdeme ještě kousek nad ně a najednou je slyšíme hulákat, že něco "coming". Rozhlížíme se, rychle dolů ze zad bágl a vyndat foťák. Jen není úplně optimálně nastaven, takže první várka hawků půjde do koše. Jen Bernoš se chválí, že prej jako dobrý. Přelezeme plůtek po schůdkách, rozbalíme křesílka, vyndáme nezbytné spotterské vybavení - plzeň, redbull, sváču. Borci pod námi nás z letargie proberou ale poměrně rychle - hulákají "Its comin", takže se vymrštíme na nohy (teda vymrštíme - máme pocit, že to byl fofr - na naše obvyklé poměry jo) a čumíme, co kde letí. A ono nic - ty blbové dole se řehtají. Zkusí to pak na nás ještě jednou, ale to už se nejdřív rozhlídneme a víme, že to byl jen jejich pokus - tentokrát marný. 

https://www.flickr.com/photos/119037308@N08/sets/72157654729724735