Den druhý - 27.8.2015
Věci jsem už měl připravené z večera, takže se můžu probouzet k životu pozvolna. Dedé už kmitá, čajík, snídaně, koupelna, já musím prolustrovat předpověď počasí, abychom věděli, kolik táhnout náhradního oblečení. Mělo by to ale dnes být bez deště.
Vyrážíme na cesty - u metra koupíme pití - mají nealko mojito - výborné - jen mají drahý bacardi (za 1600,- RUB malá lahev). Doktor by byl radši, kdybych šli rychleji a jeli dřív, ale asi je to zbytečné.
Elektrozavodská
Po vystoupení z metra na Elektrozavodské míří Doktor naprosto jistě na opačnou stranu, než je vlak a bude to podobné i další dny. Tak a máme tu automaty. Jízdenka na Otdych, zpáteční je za 152,- RUB. Za dva roky podražila zpátečka o 17,- RUB. To je hezké. Počítali jsme, že vlakem projezdíme do 1200,- RUB a ejhle ona polovina. (Poznámka pro příště - po zobrazení částky stačí už jen začít sázet do automatu peníze a pak odebrat lístek. A automaty i vrací). Hrneme se na nástupiště, bezproblémové cestování má zajišťovat 140 vlaků a tak není interval příliš dlouhý. Na nástupiště už jeden přijíždí a je v něm spousta lidí, ale většina tu vystupuje. Doktor se nás snaží přesvědčit, že s ním máme jet. Proč by tolik lidí jelo vlakem z centra jednu zastávku a nepoužili radši metro? Samozřejmě, že je tato kolej směrem do centra ne z Moskvy ven. Doktorův orientační smysl nezklamal. Náš vlak je tu za chvíli - skoro prázdný a tak si vybíráme místa, kde na nás bude trochu foukat a pozorujeme, jak moc na obchodní dny asi nebudeme zapadat. Spousta kravaťáků, Japonci se svými domorodými průvodci a mezi nimi jako pěst na oko my čtyři. Na Otdych je to zastávkovým vlakem skoro hodina. Cestou spousta zábavy a tak to uteče.
Otdych
Po vystoupení musíme vystát frontu na průchod turnikety, načíst jízdenku, což se ne vždy podaří na první pokus. Pak podejít podchodem na druhou stranu a u bezpečnostních rámů si jít nechat prolustrovat batoh. A že toho tam máme. Ale tady to jde celkem rychle. Takže do fronty na bus. Jedeme hned druhým, je klimatizovaný, takže je to fajn.
MAKS 2015 - vstup
Od brány letiště slyšíme nadšené Doktorovo hýkání, co zajímavého vidí. Japonci fotí, Pepa má ale foťák v báglu. .. Tak si to prej nafotí cestou zpátky. Objasňujeme mu, že zpátky pojedeme jinudy. Jsme venku, toitoiky jsou tu zas jako první lákadlo. Pak už připravit vytištěnou vstupenku a jdeme na další kolo lustrací batohů. Aby mi láhev nezabírala v batohu moc místa, tak jí mám mírně zmačkanou a v ní čaj. Policajtovi, který byl u vchodu se nezdála a musel jsem se napít - asi mu vzhled láhve a její náplň připadala nebezpečně. Ale můj "minitelefon" ho nezajímal, ani foťák jsem vyndavat nemusel, stejně jako mu bylo jedno, co mám v kapsičkách batohu, narozdíl od jiných. Tak a je to, ale vyhráno ještě pořád není. Čeká nás druhý krok a to vydání visačky, bez níž prý nelze jít dál.
Posílají nás od jednoho stolu s počítačem k druhému, Petr předkládá pracovní vizitku, já jim jen sděluji, že tu nejsem za firmu, ale jako soukromá osoba kvůli focení. Po zhruba 3 minutách se na druhém konci stanu ozve moje jméno a chlápek mi předává visačku a prý mohu vstoupit. Tak to by bylo.
MAKS 2015 - statika
https://www.flickr.com/photos/119037308@N08/albums/72157658252623716/with/20604155993/
Všichni jsme vpuštěni a hned na začátku si domlouváme sraz ve 13.30 u Airbusu A-350, protože víme, jak to bylo před 2 lety a co se dělo včera večer, když si Doktor na focení vzal ministativ. Dnes má sebou i monopod, kterým si prý pomůže k lepším záběrům. Zvedne jej prý s foťákem nad hlavu a bude mít fotky mašin shora. Jak poznamenal Shark, tak na Sůčka ale stejně nedosáhne. Hned na kraji jsou stánky s různými blbostmi - trička, magnetky (resp. kus dřeva s nalepeným magnetem zezadu a obrázkem shora), hračky a samozřejmě letošní čepice s motivem MAKS 2015. Přemýšlíme, jestli se na ní nesložit Bernošovi, ale asi by jí neocenil. Je z Ruska a na akci osobně nebyl. Tak můžeme pokračovat. Doktor se nás snaží přesvědčit, že nás vyfotí před Il-76, ale na hromadné focení mu tradičně a z vysoka.... Tak si cvaknem jenom my jeho. A pak jak se šplhá po zábranách
Dneska začnu z opačné strany - nejdřív nafotím roury, než tu budou lidi a pak projdu levou stranu s vrtulníky- když se mi ještě bude chtít fotit. Doktor ale vidí Jak-3 a tak začínáme tady. Mě tyhle stroje moc neberou a tak jdu nafotit A-350, kterou vidím živě poprvé.
https://www.flickr.com/photos/119037308@N08/20602578974/in/album-72157658252623716/
https://www.flickr.com/photos/119037308@N08/21233226021/in/album-72157658252623716/
https://www.flickr.com/photos/119037308@N08/21037170510/in/album-72157658252623716/
Poočku sleduju zbytek naší grupy, abych je nemusel někde nahánět, ale jsou pořád na stejném místě, kde jsem je opouštěl.
Konečně narážím na zajímavý objekt:
??? hádej ???
Tak to vypadá, že mě to tu bude bavit.
Posouváme se dál a zjišťujeme, že kromě MiGu 144 tu není nic, co by tu neukazovali před 2 lety.
Pokud bychom se vypravili i příště na MAKS, tak už asi vynecháme i statiku při business day a můžeme pobyt posunout tak, abychom ještě fotili pondělní odlety. I když kdoví, co bude za dva roky - MAKS má být přesunut na Kubinku a konat by se podle aktuálních informací měl v červnu a spojená s cvičením a ostrými střelbami, tak je to brzká spekulace. Po cestě podél statiky narážíme na děvočku s vlaječkami a dalšími upomínkovými předměty. Ptá se nás, jestli si jí chceme vyfotit. Proč ne. Je sympatická, hezky se usmívá...
Prohlížíme si, co všechno nabízí. Vlajky Su-27 - usuzujeme, že tu musí Doktor mít na středisko. Složíme se mu na ní a když mu jí dáváme, vypadá, že vyhrál doživotní dodávky hygienických ubrousků zdarma. Mám na mysli tu vlajku... Ještě společná fotka na památku... a důkazní materiál pro Danušku. Ale na tomto místě musím podotknout, že každého jednou dojde...
Tyč má délku asi metr a protože potřebuje při focení volné ruce, přidává jí k monopodu. V té chvíli se z jeho osoby stává pochodující zbraň. Vzhledem k jeho častým a nečekaným otočkám je poměrně nebezpečný. Stejně tak když si nahazuje na záda batoh, je dobré odstoupit do vzdálenosti aspoň 2 metrů. Je ale nepřehlédnutelný i z velké dálky, což jsem ocenil, když jsem je pak šel vyzvednout na sraz - i když i bez klacků na zádech bych si Dedého s Jozífkem nespletl. Večer si tu tyčku nakonec musí zkrátit, protože se mu do kufru nevejde.
V těchto místech se rozdělujeme do dvojic a každá jde jiným směrem, protože Doktor zjistil, že se tu dá jít za mašinama zezadu, takže si to jde nacvakat a s sebou bere svého nosiče vody (kufrů) a my dva s Petrem v poklidu pokračuje dál. Není tu kromě MiGu 1.44 nic jiného, co tu bylo před 2 lety, takže si uděláme pár fotek každé mašiny
a pak pár netradičních pohledů zpoza strojů
a vracíme se podél vrtulníků zpět.
S tímto Migem 1.44 tu ale dělají ohromné drahoty - je zakázáno si jej vyfotit i ze schodů, které vedou do přístupného Tu-155 - jen ze země. Pak tu frontu ani nestojíme.
Tam, kde jsme se rozdělovali, tak se pouštíme směrem k halám a mezi stánky, kde narazíme na jedniné místo, kde prodávají stripy. Za 250,- RUB kus je dobrá cena a hlavně jich je část v modrých barvách a s netradičním nápisem vzadu. Takže jeden beru, to samé Shark a pak se tam kluci ještě vrací pro jeden kousek panu Valdovi. Dál už pro nás nemá cenu se tu pouštět do prohlídek jednotlivých stanů, s bágly na zádech se mezi lidmi neprodírá nejlíp, takže ještě několik fotek migů a súček zezadu a je tu čas oběda. Všude je tu v podstatě to samé - někde hotdogy a povětšinou šašlík v různých variantách, pečené brambory apod. Takže máme v plánu si dát hovězí šašlík - paní nabízí kartošky - tak mi je tam přihoďte, arabský chleba, zelenina... Vypadá to bezva - jen do chvíle, než mi řekne cenu - 2000 RUB - no kua. Ale stejně s sebou mám tolik rublů, že bych je asi jinde neutratil. Nacházíme volnou pípu a ta cena nebyla to nejhorší - chuťově je to jak stoletá kráva, která ale smrdí jak stádo beranů. To byl teda kauf. Abych se neudusil, tak otvírám vychlazené pivo a zkouším spolknout maso - chleba je tvrdej a suchej, zelenina taky bídná - nejlepší jsou kartošky. Ale baba mi jich nandala tolik, že to stejně nesním a část letí do odpadu. Tak to by bylo. Jdeme se svalit do trávy - místa je tu habaděj možná i dva. Bude půl druhé, čas vyrazit pro Doktora s Dedém. Bágl nechám Petrovi a jdu jen tak.
Když přicházím k Airbusu, tak zrovna táhnou k letové ukázce pojížděčkou mezi lidmi Mi-26T2, takže kluci kolem pobíhají a snaží se udělat co nejzajímavější záběr tohoto kolosu. Samozřejmě se ode mě vzdalují, takže tu na ně počkám, času je dost. Když přijdou, Doktor se mě snaží navigovat k pásce, kde je na pojížděčce prý dobrý flek k focení - žádný plot a mašiny prý před námi budou na dráhu najíždět. Vzhledem ke vzdálenosti a horku se vzduch vlní tak, že je úplně zbytečné se stresovat tím, co tu na zemi bude jezdit. Takže se jde směrem za Petrem. Doktor nasazuje tempo, za které by se nemusel stydět ani Jožka Pribilinec. Jak říká Dedé, v tomto poklusu byli celou dobu. Není divu, že je oba pak večer boleli nohy a záda. Tady nám už ale nic neuteče, takže ho úspěšně brzdíme.
Po utáboření se mu ukazujeme stripy a vysvětlujeme mu cestu. Nenašel. Dopadne to tak, že tam oba Petr dovede a cestou Doktor vybrakuje stánky s letáky a propagačními materiály. Tak to bychom měli. Pepa nasazuje Sharkovi čepici a fofrem si ho fotí, než mu jí Petr spálí a zahrabe.
Co se týká letových ukázek, tak ty začínají ve 14.00 a rozhodně o nic nepřijdou - Ansat, skupinový průlet vrtulníků a všechny ukázky probíhají snad míli daleko od plotu, kam má zevnitř veřejnost přístup. Nejblíž je asi A-350.
Ale dnes tu nejsme kvůli letovým, protože je to stejně proti světlu, tak fotíme spíš jen pro ten pocit.
Zkusmo pár fotek po přistání na dráze, ale žádná sláva.
Protože jsem měl z večera stažený letový plán, tak jsme to po tom zajímavějším zabalili a pojedeme na hotel a pak ještě do města. Nebude to ale úplně tak jednoduché. Doktor se chce ještě dostat dovnitř Jak-3, takže vyráží napřed a my si ho tam pak vyzvedneme. V půl 5 sraz. Když přicházíme, vidíme, že se mu to podařilo. Pobíhá za plůtkem kolem mašiny a cvaká detaily ze všech možných úhlů. Tak to je fajn, bude spokojenej a je na něm vidět, jak září. Povídá si s tavaryščem, který k letadlu patří a o víkendu prý bude lítat s MiGem-29. Pepu mu předává dárečky z útrob svého bezedného báglu (bezedného co se týká upomínkovým materiálů o Sázavě, kalendářů apod.). Na oplátku dostává propagandistický kalendář s rudými hvězdami a Stalinem na vrchu a letadly uvnitř. Dostáváme zákaz ho na místě prohlížet, abychom mu ho nezneuctili svými špinavými prackami. Následně si jej strčí do jedné z mnoha igelitek, které ukrývá v útrobách batohu. Tašku s nashromážděnými materiály odkládá při focení u Jaku 130, o kalendář se mu stará Dedé, který ho permanentně heftuje ve stylu "děkuju ti Jozífku za dárek pro moje parchanty", z čehož Doktor zpočátku omdlívá, pak pochopí, že je jen drážděn a udržován ve stresu. Ale ještě pořád nejsme na odchodu. Statika je nasvícená z druhé strany než ráno, je lepší světlo, takže Doktor škemrá, jestli by si nemohl udělat ještě pár cvaků... Doprovázíme ho, protože stát jen u plotu se nám nechce - takže druhá várka v lepším světle.
Pak už na autobus. Při čekání se nás jeden z milicianěrů snaží odhadnout, odkud jsme. Nene, seveřani nejsme. Česká republika... Není to naposledy, co nás místní prohádají - od pobalťanů, poláků, finů a podobných národů.
Na Otdychu usedáme do vlaku a vypadá to, že začne zase nějaké vystoupení - přichází pán s minikolem a tak čekáme na medvědy s Cibulkou. Ale marně, nic se nekoná. Doktor se začíná shánět po igelitce s materiály, nejprve si myslí, že je tam zapomněl Dedé, pak logickou dedukcí dospěje ke chvíli, kdy a kam je odložil a zapomněl. Tak nic, o nějaký kilogram míň do kufru...
Po vystoupení z metra si nakoupíme nějaké pití (plechovkové pivo Žiguli šlo pít s naprostým přehledem celou dobu pobytu), protože plznička už nám došla. (Vypil se nakonec i přivezený Budvar, i když musel být řádně podchlazený). Za nákup této značky, byl Dedé zpočátku řádně vyplísněn (vymlouval se na manželku, ale můžeme být rádi, že jsme neměli postřik proti muškám - Starobrno), ale nakonec nebyl tak špatný. Po sprše a malé večeři jsme ale na tom všichni tak, že se nám nikam nechce. Takže si uděláme piknik na pokoji a počítáme, v kolik zítra pojedem a kecáme o všem možným i nemožným. Hlavní tématem jsou dnešní zážitky.
Dedé ještě vytahuje z útrob svého batohu igelitku s oplakanými prospekty a Doktor opět září. Už moc nepočítal s tím, že by se s nimi shledal. Bylo by škoda, nepoužít fotky, které jsme v průběhu dne nashromáždili a tak ještě twítnu pár kousků ze "Souboru kreténů", jak byly pracovně nazvány.
Tady je Doktůrek, který si ve vlaku cestou na hotel přisednul k tomuto znavenému týpkovi a vypadají, jako kdyby se pohádali a demonstrativně jsou otočeni každý jinam:
Takto někteří "místní" přichází k vlaku:
Takhle se pak bez jízdenky nádraží opouští...
Mají tu s lidmi na kolejích asi své zkušenosti, o čem svědčí množství rozmanitých cedulí, co by nemělo být kolem kolejí a ve vlacích provozováno.
Some more photos:
https://www.flickr.com/photos/119037308@N08/albums/72157658252623716/with/21225269255/
Previous day:
http://www.dawe-photo.cz/clanky/nekolika-slovy/maks-2015---zabava-na-cestach.html
Next day:
http://www.dawe-photo.cz/clanky/nekolika-slovy/maks-2015-airshow.html
Náhledy fotografií ze složky MAKS 2015 static display