Původní (loňský) plán byl pobyt od středečního večera do pondělka. Ale v průběhu prázdnin vzhledem k pracovnímu vytížení a nedostatku dovolené, jsme se dohodli na změně. Pouze víkend. K další úpravě jsme přistoupili poté, kdy nám Luboš potvrdil, že s námi počítá a budeme moci stejně jako minulý rok fotit uvnitř. Vzhledem k uzavírkám kolem letiště a většímu provozu jsme vyspekulovali (při vzpomínce na minulý rok a objíždění letiště ze všech stran a hledání, kde pro nás budou připravené pásky a vjezdky), že bude vhodné si dojet vyzvednout vstupky už v pátek ráno. Poslední změna přišla v pondělí ráno po zveřejnění programu - chceme tam být už ve čtvrtek ráno. Každý tento krok znamenal úpravu ubytování a případně hledání jiného. Navíc jsme nevěděli, kolik který den nás bude. Nakonec díky skvělému plánování a manažerské práci jsme vše vykombinovali a vše klaplo. Sice jsme první noc měli opět v Poodří, zbytek ve Frydku-Mistku  

Vyjíždíme ve 3 hodiny ráno od Sharka. Přijíždíme k Pepikovi, kde se svítí a kouzelný stařeček šuká po světnicích. Necháváme ho v klidu dobalit všechny potřebné igelitky a čekáme. A čekáme. A stále čekáme. Pak volá. Jestli prý jsme na mostku... Na mostku? Nevím, kde je mostek, ale stojíme před barákem. Tak už jde. V lyžařském - na Brenneru nejspíš leží sníh. Seskládáme bagáž a už se hrne na zadní sedadlo, kde si zbuduje základnu - má tam dost místa, nikdo vedle, tak je spokojený. Chvíli kecáme, než se mi povede usnout. Probouzím se až na parkingu u McD - bude pořádná snídaně.  Naštěstí jsme si stihli objednat dřív, než dorazil pšonský autobusový zájezd gerontů. Obsazují všechny fungující kasy - celou jednu , záchody... Naštěstí už jen počkáme na dokončení Pepova rituálu (3x komůrka) a jedeme dál. 

Hle, Petřvald. Sokolovna. Jsme na seznamu, přesně jak psal Luboš, za pár minut frčíme k VIPu a parkovišti u hlaše, kde zkusíme potkat Luboše. Popisujeme mu dnešní plány - snídaně v hangáru na letové, pak příjezd zpět sem na přílety. Pokecáme, podíváme se kolem, kam bychom rádi šli fotit a jedeme se najíst. Cestou fotíme Pepika u kukuřice, která je zhruba 2x vyšší než on - dostává neodolovatelnou nabídku - že ho hodíme kamsi doprostřed pole a jestli zvládne najít cestu ven - nechce. Jediné štěstí je to, že tu není strýc Pepin, který by to zrealizoval bez čekání na odpověď. Snídaně. Míchaná vejce už nejsou, takže to jistí párky a sekaná. Automat na kafe tu je taky. 

Naši představu komplikují na severu zábrany a ostraha. Dál prý potřebujeme vstupní kartu, pásky nestačí. Přijíždí na čtyřkolce slečny nadřízený a prý dál nikdo nesmí. Ale můžeme se dojít zeptat. Tak je to jisté, u pojížděčky být smíme jedině za plůtkem. To akceptujeme a nikdo s tím nemá problém. Má to jediné mínus - to že jsme při příletech do cca 14:30 v protisvětle, takže musíme spoléhat na to, že nafotíme na pojížděčce před námi. Mašiny bohužel zastavují hned po sjetí z RWY. Kolem spousta herberku a lidí... No uvidíme, tak snad něco vyjde.

Jedeme se ubytovat Penzion Poodří, (ale jen na dnešní noc - déle nebylo volno) raději rovnou, aby pan domácí nemusel volat, kdy přijedeme...  Prý, jestli jsme tu nebyli loni na ND... jj, byli - my 3 asi nejsme zrovna složitě zapamatovatelná skupinka.  Ubytko v patře a trojlůžkový pokoj - aspoň budu mít možnost pozorovat rozbalování Pepova brlohu live. Klasický stres s baterkama, recitace počasí z mapek, telefonát domů... nic se nezměnilo. Já si ještě půjčím Sharkův noťas a zálohuju kartu, abych zítra nemusel promazávat ve foťáku. Plán na zítřek máme - do 8 na letové, snídaně a pak zas na severní stojánku autem. Dobrou.

Ráno se obsedantně kompulzivní Pepik vydává do Jednot - ne pro med, ale čaj. Je otevřeno od 6, takže se ve svých lyžařských kalhotách jde proběhnout (poběží abychom na něj dlouho nečekali, takže se krásně zapaří) a prý nám uvaří čaj do termosky (abychom ho celý den mohli odmítat).  

Po naší snídani se to pomalu sjíždí - Pavel s kolegy, tak poklábosíme. Nečekal nás uvnitř, už včera prý koukal z shuttlu, jestli nás neuvidí za plotem. A prý jak je to s Axalpem, jestli jedeme - no nejenže jedeme, ale i s tebou Pájo napevno počítáme. Zkoumá v kalendáři termín a zjišťuje, že už si ho zapisoval. Čekáme až dorazí Martin, abychom mohli přejet na severní stojánku. Tam okolo autem, shuttlem si dojedeme sem na jídlo a pak zase zpátky na zbytek dne a na večerní kanaďany. Netušíme ale ještě, že se situace zkomplikuje. Volá Luboš, že ředitel letiště zakázal pohyb civilistů uvnitř letiště. Důvodem má být to, že někdo s foťákem běhal mezi nahozenými mašinami. Já odhaduju, že by to mohl být Ironpták, který loni absolutně neřešil červenou čáru. Luboš nám později popisuje, že to nebylo tak žhavé, že se fotící pohybovali min. 50 metrů od letadla... Píšu Valdovi, kde jsou. Přichází mapka polohy - asi jedou přes Hradec vrchem, ale prý se to tam nějak ucpává. Vyjíždět měli po obědě, je půl 3 a jsou cca u Holic... Tak to se potkáme až večer. Chtěli se vyhnout ucpané D1 v pátek odpoledne, tak si to vystojí vrchem.

Pohyb na letové stojánce a život v zázemí bude muset nafotit někdo, kdo tam má přístup. My máme ale jiný zádrhel. Nechtějí nás pustit do shuttlebusu, kterým jsme od auta ze severu přejeli na letovou, zpátky nás ale pustit nechtějí. Chápeme, že mají své rozkazy - Martin už míň... Pouští hrůzu a pídí se po jejich jménech.  Uklidňujeme ho a jdeme to řešit s místním šéfem. Vysvětlujeme aktuální situaci. S jeho svolením naskakujeme do shuttlu a jedeme na sever. Tam se už potlouká Růža se svým "asimoravským" kámošem a Romek Silkin. Ti dva když spustí, přestáváme rozumět, což jim i sdělujeme.  Roman nám říká, že má příbuzenstvo v Polsku a že možná občas ve své řeči použije i něco pšonského...

Kanadský hornet bude podle plánku asi už za tmy. Zkouším Valdu